Jak na individuální spoření na důchod - DPS vs. DIP

Jak si zajistit důstojný důchod? Český systém čeká výrazný tlak demografie a náhradový poměr (důchod vs. mzda) má podle prognóz klesnout ze současných 43 % k úrovni kolem 38 %. To znamená jediné: bez vlastního spoření se většina lidí neobejde. Ve videu porovnáváme DPS a DIP a ukazujeme, jaký rozdíl může ve výsledku dělat správně zvolená strategie — klidně i ve statisících až milionech korun.

Transcript

SPEAKER_00 0:00

Vážení diváci, vážení hosté, vážení investoři, moje jméno je Václav Kinský a vítám vás u nového dílu Investika podcast. Mým dnešním hostem je nážadní ekonom výhradilho Vítku. My bychom dneska měli řešit primárně důchody, důchodový systém, jak se k tomu postavit, jak na to koukat, protože ty si vlastně připravil studii nebo analýzu, která se tomuhle věnuje. A mým dnešním cílem je jí s tebou probrat a přeložit možná do srozumitelné ličty, tak aby i vlastně drobní investoři a naši klienti věděli, co od toho očekávat. Tak dovol mi to možná otevřít úplně jednoduchou otázkou, jak vlastně současný důchodový systém v Čechách funguje, na čem je vlastně existenčně závislý, na čem je aktuálně postavený.

SPEAKER_01 0:47

Ten náš téměř stoprocentně takzvaný průběžný, což v podstatě znamená, že dnešní důchody jsou vypláceny z dnešních měst. Já mám pocit, že ne každý si to uvědomuje, byť se to opakuje v médiích pořád okolo. Tady neexistuje nic, jako vaše hromádka peněz, kterou jste si naspořil během pracovního života a kterou vám pak stát vyplatí, až přijete do duchodu. Nic takového neexistuje. Ty peníze, které dnes odvedete na sociální pojištění, jsou zítra použity na výplatu důchů. To znamená, nic ve smyslu, že naše generace hodně pracovala, hodně jsme si zasloužili, musíme mít velké důchody. Ten systém nezná. Ten systém prostě stojí na tom, kolik vás teď v důchodu, vy čekáte na důchod a kolik vás si teď v práci, vy odevzdáváte sociální pojištění. To má jednu výhodu, a to, že to je stabilní ve smyslu, že když ty peníze nikde nejsou uloženy, tak se nemůžou znehodnit třeba nějakým tržním propadem, nejde ukrást, nemůže žádný politikě vzít a ty peníze někam převést, protože oni nikdy žádné nejsou. Takže tato výhoda je, že je to stabilní a odolné už nějakým otřesům. Ta nevýhoda je, to opravdu celé stojí a padá s tím, kolik vás je v důchodu a kolik vás je v práci. To je v podstatě celá ta rovnice. A jak se naznačovalo, to může být problém v určitých situacích, například, když vás je málo v té práci, to znamená, když máte nepříznivý demografický vývoj. Když vás hodně je v důchodu. A chvála Bohu, nás je v důchodu hodně i díky tomu, že se dožíváme dalšího věku, což je fantastické. Nicméně máme málo dětí, hodně nás míří do důchodu. Ta rovnice, jak se potom nevychází a ten systém se podstatně dostává do neřešitelných deficitů.

SPEAKER_00 2:20

Ta rovnice nevychází jak kdy možná tedy nastane nějaký moc vratu, protože jsi to říkal, teď nás pracuje hodně, ještě nás možná nějakých pár ročníků vidíme, možná nějaké výkyvy, ale dlouhodobě je prostě v celé řekl bych Evropě, možná je to i celosvětový, protože s tímhle problémem se očivně potýká třeba i Čína nebo Azie, která samozřejmě ten systém nastavený má jinak, ale tak kdy je tedy ten bod zvratu, kdy opravdu už to takhle jako úplně hipě nebude a kdy nás bude víc v tom důchodu než v té aktivní práci jednoduše.

SPEAKER_01 2:52

Tak naštěstí, tak špatné to asi nebude, že by se to vloženě převážilo, že by nás bylo víc duchodu než práci, ale ten poměr se bude dramaticky zhoršovat. To první, kde to opravdu zaznamenáme, je někdo okolo roku 1935, tam to začne zklouzávat, a ono to dává smysl, když si dopočítáš husákové děti. To jsou lidé narozeně na začátku 70. let, jsou to známé početné generace, to znamená ti jsou ještě v práci. Tak pokud se narodili na začáku 70. let, řekněme v roce 70, tak do důchodu půjdou někde okolo roku 2035. To znamená, v tu chvíli, kdy tihle začnou chodit do důchodu, tak oni mízí z toho pracovního truhu, to znamená, představají platit sociální pojištění. Naopak se objevují na té opačné straně té rovnice, to znamená, že očekávají důchod, takže tam to začne celé klouzat dolů. Není to vrchol té krize duchodového systému, ten vychází někde zhruba na 50. léta toho století, to znamená někdo oko roku 2055, ten tlak bude nejhorší. Pak se to nepatrně zlepší, ale podle toho, jak má v tu chvíli demografické projekce, tak už to v podstatě zůstane podobně špatné až tak daleko, kam vidíme, což typicky se ty prognozy dělají třeba 50-60 let dopředu, takže žádné potom zlepšení už ani není na obzoru. Takže tvoji otázce zhoršení zřetelně poznáme kolem roku 1935 vrchol té krize 50.

SPEAKER_00 4:13

Když se dostaneme k tomu samotnému řešení nebo možná jejich návrhům, jak se k tomu staví, jak vláda, ale tak možná i ty samotní lidé, který se to pak nakonec na konci dne vždycky dotkne. Tak co takové vlastně vyvrcholení té krize může znamenat? Bude to znamenat, že prostě ty lidi, kteří v tu dobu do důchodu půjdou, tak vlastně od státu nedostanou nic.

SPEAKER_01 4:33

Určitě ne, že by nedostali nic. Znovu říkám, on ten průběžný systém v podstatě nemůže zkrachovat tam vždycky nějaké peníze budou. Dokud jeden člověk je v práci a něco vydá a odvede sociální pojištění, tak něco máš v důchodovém systému. Byť samozřejmě by to byly halíře a pro každého, kdyby se to rozpočítalo z jedné výply. Takže to nehrozí. Co hrozí, ono se dá to uchopit politicky spoustu způsobů. My jsme teď viděli ten jeden, který zvolila fialová vláda. To znamená, že prostě tu realitu přiznáš a upravíš ty parametry toho systému, takže ne, že by ten člověk nedostal nic toho ani náhodou, ale že dostane nějak úměrně tomu, kolik tedy těch mladých v té práci je, aby oni byli vůbec schopni na to vydělat, takže to je jeden postup možný. A ten druhý, který teď naznačuje ta nová vláda, že by možná chtěla zvolit, je, že to budeš dělat na dlouh. To znamená, že se budeš tvářit, že ten problém neexistuje a budeš prostě před sebou valit tak dlouho, jak ti finanční trh bude půjovat, což si myslím, že by asi nevydrželo moc dlouho, ale je to možnost. A pak ještě třetí možnost a to je, že prostě dramaticky zvýšíš daně. To znamená, tady nikde není psáno, že nemůžeš ty mladé, kteří budou tou dobou práci donutit, aby přispívali víc, to můžeš. Druhá věc, co ti to udělá s ekonomikou, protože samozřejmě ta míra přelození dramaticky naroste, bude méně motivace se snažit, což daně klasicky dělají. A zároveň je to možná i eticky trošku diskutabilní, protože na ty mladé teda uvalíš opravdu dost dramatický balvan, protože jim řekneš mě to, že vás je málo, duchovů je hodně, ale se o ně musíte postarat stejně dobře, jako když ten poměr byl příznivější, tak se hodíte snažit a já vám zvěším daně, aby se to nějak uplatili. Ale všechny tyhle možnosti jsou nějakým způsobem legitimní a je to věc v politické volbě.

SPEAKER_00 6:17

Pokud se někdo, a samozřejmě to není povinnost, ale pokud se někdo nechce odkazovat na ty halíře od státu, a teď přeháním, ale chce se jednoduše přizajistit mimo mimo jiný i na ten důchod sám, tak a teď malinko odbočuju, ale třeba produktově, jak do tohohle může promlouvat zvyšující se řekněme atraktivita dipu nebo podobných vlastně jako věcí. A jestli vnímáš třeba i ty zvyšující se zájem o to zajištění se na důchod od investorů drobných.

SPEAKER_01 6:49

No, v těch globálních číslech to zatím není dost daleka. Já mám pocit, že se tady trošku už ten nádiv změnil někde okolo roku 20. Ono se tu diskutuje už dlouhá desetiletí, že ten duchodový systém tohle problém má, ale přijde mi, že někdo okolo roku 2020 to opravdu za veřejnost trošku vzala za svoje, že ten problém existuje. A my vidíme, že docela silně narostla míra úspor a tendence lidí odkládat peníze, ať už jakýmkoliv způsobem, ať už přes dyp, nebo na bankový účet nebo individuálním investicem, nebo buchví kam. Je tedy zřejmá nějaká tendence, že česká populace více spoří. Jestli to je konkrétně na důchod těžko dohledat, to samozřejmě může být u každého člověka jinak a ta motivace plošně za celou společnost se asi nedá úplně odhadnout. Ale je docela dobře pravděpodobné, že to s tím skutečně souvisí. To znamená, že ti lidé to pochopili, ale zase já nechci tady úplně dělat analistické zprávy, ono to opravdu nemíří na halíře a nemíří to na to, že budeš o chlebu a vodě, míří to prostě na zřetelně horší životní standard než výš u svých rodičů nebo prodičů. To ano, ale není to tak, že jsme nechávali duchu se umřít na ulici přitom stávajícím systému.

SPEAKER_00 8:03

Na prostě chápu, a pokud by někdo ten řekněme, životní standard chtěl dorovnat, tak logicky jenom se vrací k té původní otázce. To bude v vozovkách buď ze svého, to znamená nějakých svých úspor, anebo z uskromnění se prostě.

SPEAKER_01 8:16

Jasně. A ono zase záleží, jak si vlastně ten životní standard představuješ. To, že tvůj nominální důchod, a my můžeme se bavit o sobě, protože my budeme ta generace mě schodou okolností vychází, že budu mít zhruba ten nejhorší jako důchod, já jsem přímo nadně té demografické křivky, respektive budů až důchodu. Takže záleží, co si představuješ, jak má vypadat tvůj tvůj životní standard důchodu. My určitě budeme mít nominálně větší důchod, než mají důchod si dneska. Dneska mají průměr 20 tisíc, my stoprocentě bude mít víc nominálně. To o ničem nesvědčí. Nominální částky k ničemu nejsou. Důležité je, co si za to koupíš a jak ti to připadá reálně, to znamená, kolik ti koupí ten tvůj důchod budoucnosti, i tam na tom budeme lépe, než jsou dnešní důchodci. Zamená, i z toho bychom teoreticky vycházeli v pohodě, ale my v ekonomii víme, že blahobyt nebo vnímání blahobytu je vždycky relativní, se vždycky s někým srovnáváš. Já nám příklad dneska každý důchodce má chytrý mobilní telefon a může kdykoliv zavolat v nudce. Já si ještě pamatuju, že 90. léta, kdy nejbohatší podnikatelé sebou v autě vozili takhle velkou vysílačku, kterou když si mělo štěstí, tak se možná někdy někomu dovolil, a ten hovor je stá tolik, že ani ten podnikatel to radši nechtěl dělat. To znamená, ten duchodce se vlastně má dneska líp, než tehdy ten podnikatel samozřejmě život má jiné věci než mobilní telefon. Ale prostě jde o to s kým se srovnáš, co ti připadá jako dobrý životní standard. Nebo když se srovnáš se Zimbabwe. Prostě my se objektivně máme dobře, ale přesto tady docela často řešíme, že naši důchodci třou být z nouzí. To znamená, ten nejlepší indikátor toho, jak se ten člověk má a jak si připadá, podle mě je ten takzvaný náhradový poměr, což je podíl průměrného důchodu k průměrném mzdě. To znamená, oproti tomu, kolik vydělává průměrný zaměstnanec, kolik dostává průměrný duchodce. Ten indikátor je dobrý, protože ten duchodce ještě nedávno byl pracující, takže tohle je životní standard, se kterým se srovnává, protože ho ještě před chvíli zažil. A hlavně je to to, co vidí okolo sebe. On vidí v obchodech, v kinech, v MHD. Ví ty pracující, aktuální v jeho zemi a vidí, jak se mají oni. To znamená, to nejlepší srovnání je vůči tomu, co vidíš okolo sebe, tedy ten náhradový poměr. A tady aktuálně někdo okolo 43% nás čeká asi nějakých 37. To znamená, to je zhoršení téhle subjektivní životní úrovně o nějakých 8-6% bodů, to znamená třeba o nějakou necelou pětinu přibližně.

SPEAKER_00 10:43

Určitě už to vlastně jako nestihneme dohnat porodností, ale napadá mě vlastně ještě jedna proměna, která do toho může a v posledním době podle mého i díky konfliktu na Ukrajině se promítla. Tak to může být nějaká legální migrace nebo jednoduše migrace. Jak třeba tenhle faktor se do toho může propisovat? Předpokládám, že ty modely ho nějakým způsobem zahrnují, ale určitě asi nevidí ty symetrické přírůsty v podobě nějakého konfliktu, který rozhodně nepřiju, aby rozhořil nedej bože další, ale prostě v jednom roce, respektive v jednom období jsem přišlo hodně migrantů. Tak jak tohle třeba do toho promlouvá.

SPEAKER_01 11:20

S tím se samozřejmě počítá ve všech demografických prognozách, to, že tady bude nějaká čistá migrace směrem směrem do Česka je součástí těch předpokladů. My jsme jedná z relativně málo zemí tady v našem regionu, která má pravděpodobně bude mít tu čistou migraci pozitivní, takže muselo by, jak říkáš, nastat něco překvapivého, to znamená něco, co v těch prognozách není. Že by to pomohlo, samozřejmě, že by to pomohlo, kdyby ti přišli ideálně kulturně blízcí, to znamená, aby se snad dointegrovali ideálně mladí, ideálně vzdělaní, ideálně pracovití a ideálně takový, kteří sami chtějí mít co nejvíc dětí. Jasně pomohlo by to, ale nedá se na to spolehat, protože my si tu predikci máme takovou, která počítá s nějakým uvěřitelným scénářem, že by teoreticky mohla přijít původně by pláchno celé Slovensko a všichni by přišli k nám, se sice může stát, ale že asi na to radši nespolhat. Mimochodem to binárně nepomohlo, protože Slováci mají stejný problém jako my. Takže my bychom potřebovali nějakou hodně specickou demografickou skupinu, aby jenom ona se sebrala a přišla sem. A to by teda bylo speklo štěstí.

SPEAKER_00 12:26

Beru si z toho vítku dneska, že nebudeme ani ty, ani já o chlebu a o vodě, to je pozitivní. Beru si z toho, že se ta situace bude lehce horšit. Beru si z toho, že bych měl mít co nejvíc dětí. Měl bych si z toho dnes ještě něco dneska.

SPEAKER_01 12:39

Mochem s těma dětma. To už asi moce pomůžeš, protože oni než vyrostou a pořádně začnou přispívat, tak to už bude později.

SPEAKER_00 12:47

Můžou přispívat mě rovnou, že jo?

SPEAKER_01 12:49

To samozřejmě, není náhoda, že tyhle návry se objevují. Možná, že by děti nějakými těmi daňovými asignacemi přispívali automaticky svým rodičům důchodu a má to být jeden z těch motivačních faktorů proč mi děti. Každopádně, co si z toho odnést? Tak je potřeba sledovat politiku, protože se to může měnit a mění se to každou chvíli bohužel, ale pokud bychom brali, že to zůstane nastaveno tak, jak je to teď, tak si z toho odnéstě to, že to, co vidíš dneska u svých rodičů nebo prarodů, ten jejich životní standard a tak, jak ho vnímáš, tak ze státního důchodu nedosáhneš, dosáhneš na životní úroveň přibližně, jak jsme říkali o nějakou pětinu horší. Pokud je to stačí, můžeš se s tím uspokojit. Pokud ti to nestačí, tak ten zbytek opravdu jednoznačně bude na tobě. Ale možem, to v podstatě byl dobrý nápad vzít vouhu i dříve, protože co si budeme říkat, ono v důchodu, většina z nás by ideálně chtěla důchod strávit na valodivách nebo něco podobného. Takže vždycky to bylo tak, že ten státní důchod nebude úplně luxusní život, ale v našem případě to bude ještě o něco horší. A jestli chceš se mít aspoň jako tvoji rodiče nebo prarodiče, tak si prostě sporšám.

SPEAKER_00 14:02

Výku moc děkuji. Mým dnešním hostem byl hlavní ekonom Invikky výtradil a vám děkuji, že jste nás dneska poslouchali. Mějte se hezky nasledanou.